NĚKOLIK RAD CO A JAK DĚLAT

Před výstřelem

Okamžik, který bezprostředně předchází výstřelu na zvěř, bývá pro mnoho myslivců kritický. Dostavuje se u nich totiž stav, který označujeme jako lovecká horečka, neboli „jelenčice“. Její průběh je individuální, nicméně mezi společné rysy patří zrychlený tep a dýchání, případně třas těla. Nic z toho nepřispívá ke klidnému zamíření a jistému spuštění rány. V každém případě bychom ale ani v okamžiku tohoto vypětí neměli zapomenout na základní zásady:

Zapamatujte si co nejlépe místo, kde zvěř v době výstřelu stála.
Střílejte pouze na kus, který má hlavu nahoře. Po výstřelu tak nedojde k uzavření rány.
Nestřílejte na zvěř „ na špic“ ze předu a nebo ze zadu.
Žádné „kuchyňské rány“ za slecho a nebo na krk!
Netáhněme před výstřelem záměrným křížem puškohledu po běhu směrem nahoru na plec a při tomto pohybu se zbraní nestřílejte - je totiž velká pravděpodobnost, že přestřelíte běh.
Buďte vždy připraveni opakovat ránu.

Po ráně

Sledujte přes puškohled zvěř, která po ráně zalehla a je-li to potřeba, vystřelte ve správný čas znovu.
Pokud se zvěř po ráně zvedne na běhy, jedná se buď o ránu na běh, obrnou ránu a nebo ránu na trn. Vždy pak následuje obtížná dohledávka s nejistým výsledkem.
Další rána na postřelený kus má za účel zvěř zastavit, zpomalit a nebo alespoň znovu zranit. To, jak zvěř stojí, není rozhodující. Je celkem jedno, kam zvěř zasáhnete. Když zvěř po ráně odbíhá, nedoufejte, že se zastaví a nebo že musí každým okamžikem padnout - jednejte!
Uvědomte a zopakujte si celou situaci ještě jednou:

Zachovejte klid a nechoďte rovnou po ráně na nástřel. Jak dlouho máte čekat, to závisí na místě, kde se nacházíte a na předpokládaném zranění zvěře.
Před odchodem ze stanoviště si toto místo označte pro případnou další potřebu.

Na nástřelu

Prvotním vyšetřením nástřelu můžeme mnohé zachránit, ale také mnohé pokazit a pro nejbližší hodiny výrazně zkomplikovat.

Kdo je pozorný, zkušený a má dostatečnou praxi, čte z nástřelu jako z knihy.
Jděte na nástřel pokud možno sám, pomalu a tiše, postřelený kus může stát nedaleko.
Nechoďte na nástřel přes stopu unikající zvěře. Můžete neúmyslně zničit znaky na stopě a na nástřelu.
Když něco na první pohled najdete, uschovejte to, aby to neodnesla sojka, myš a nebo liška. Nalezená kost, srst, případně běl, nebo svalovina, může pomoci při posouzení, kam dopadla kule.
Přenechejte hlavní prohlídku nástřelu vůdci barváře. On ví, co a kde ještě hledat.
Pokud na nástřelu nic nenajdete, přenechejte jej vůdci barváře. Usnadníte mu práci a nemusí zbytečně hledat v širokém okolí.
Označte směr úniku zvěře a ukažte vše vůdci barváře.
Po stopě jděte jen tehdy, jste-li přesvědčení, že najdete kus zhaslý (plicní barva).
Nikdy nechoďte přímo po barvě, jděte vždy mimo pobarvenou stopu. Roznesete tím pach barvy na podrážkách bot po širokém okolí a zbytečně tím ztížíte psovi práci.
Zřetelně označte nástřel a směr úniku zvěře. Často totiž střelec spoléhá na to, že nástřel najde bez označení i napodruhé, ale s ohledem třeba na mlhu, tmu, déšť, sníh, či jiné změny podmínek, bývá mnohdy velmi obtížné až nemožné nástřel znovu najít.
Nenasazujte nikdy na stopu nezkušeného psa, neboť tím značně ztížíte zkušenému barváři následnou dohledávku.

Specifika společného lovu

Střelba na zvěř během společného lovu je značně odlišná, stejně jako její chování a značení. Specifické podmínky se tím vytvářejí také pro psovoda a jeho psa. Zvěř je v okamžiku výstřelu v pohybu, nadopovaná stresovými hormony, připravená na stoprocentní únikové reakce. Šance na rychlé zhasnutí tím klesá. Chceme-li se dočkat zaslouženého úlovku, pak:

Zorientujte se v okolí vašeho stanoviště.
Stanovte si hranici, po kterou jste schopni dobře střílet a spolehlivě zasáhnout běžící zvěř.
Střílejte pouze na jeden kus z tlupy, a to tak dlouho, pokud neleží.
Přestaňte na zvěř střílet v okamžiku, kdy máte dva postřelené kusy a není jasné, zda jsou zhaslé (zvěř nevidíte).
Zvěř většinou jde rychle a objeví se neočekávaně. Přesto si co nejlépe zapamatujte nástřel a směr úniku postřelené zvěře.
Informujte co nejdříve svého závodčího o postřelené zvěři a sdělte mu všechny nezbytné informace, které by měl vůdce barváře znát. Je povinností každého střelce ohlásit postřelení zvěře a viditelně označit místo nástřelu.
Netahejte pokud možno žádné střelené kusy přes stopu postřelené zvěře.
Při vyvrhování zvěře prohlédněte kus a všechna střelná zranění, která nejsou způsobena vámi, nahlaste neprodleně závodčímu.
Sdělte závodčímu všechna důležitá pozorování (například jiným lovce postřelená zvěř).